Podle mne by se věda měla vyprávět ve školách jako historie lidské představivosti. Protože tak, jak se líčí látka v učebnicích, to vypadá, že svět byl vědou s jistotou vyložen, vše je nutno se naučit, a leda až někde v temných zákoutích temné hmoty lze dělat to „opravdové“ poznání. Ale to je obrovský omyl. Kdyby se lidi ve fyzice učili, jak složitě se docházelo k pojmu „síla“ – a jak je vlastně doteď nejasný, kdyby se v biologii učili, že „druh“ je něco velice rozplizlého až téměř neurčitelného u klonálních jednobuněčných organismů…

U pochopení stavby každého modelu (a nic jiného poznání není) je přece potřeba vidět rozhodování nad jeho parametry: proč tohle zanedbání ano, tamto ne…

Ale měl bych i jedno vysvětlení kladné: možná je to hledání zbořeného lešení iniciační bariéra, aby do oborů nepronikaly nadbytečné davy lidí. Neboť rozumět ještě neznamená umět, natož navázat obdobně dál…

5RUK – by se mi teď docela šiklo a dvě hlavy k tomu

Často jsem si říkal, když jsem se učil na zkoušky, že bych hrozně rád viděl aspoň zbytky toho lešení, jenže v našich učebnicích a skriptech byla obvykle jen striktně formální a logická výstavba, člověk si to sám pro sebe musel znova pracně vystavět, uchopit to svým vlastním rozumem, najít si k tomu cestu, a to dalo zatraceně moc práce. A často se to nestihlo 🙂

Ale to je krásné: 6WKW
šest velmi krátkých vln, tak krátkých, že jich možná bylo jen pět a možná, že nebyla žádná. šest velmi krátkých vln je spíš ticho, než-li rámus při ohnutí zeleného stébla….

– logické vědomé myšlení je jen mizivou částí dějů v naší mysli, je to jen jakási nejsvrchnější slupka.

– nevědomé procesy nám vlastně „dodávají myšlenky“ – my totiž vůbec „nevíme, jak myslíme“ – kdo si zkusil opravdu hodně tvrdou introspekci, snahu totálně zaznamenat volný proud myšlení, není-li určen předmět, nebo proud myšlenek při snaze o řešení nějakého problému, se mnou snad bude souhlasit

– když fungujeme „normálně“, je tok mezi nevědomými a vědomými procesy plynulý

– když se vůlí příliš soustředíme na nějaký problém, logické myšlení jakoby „zabere scénu“, zamezí vnímání podvědomého „hraní“; náhodné nápady, které nám ve „volnoběhu“ dodává podvědomí, nemohou „ven“

– když pak povolíme úsilí, znovu se „otevřou dvířka“ k nevědomým procesům, ale vstup už „natlakovaného“ nápadu z nevědomí je překvapením, člověku naráz dojde, že v nás je něco víc, než jen běžné vědomí

Moc pěkný článek, fakt díky.